Odpovědnost zaměstnavatele za škodu

Odpovědnost zaměstnavatele za škodu zaměstnanci

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu na odložené věci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, pokud ji odložil na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle ukládá. Škoda může vzniknout, jak jejím poškozením, tak i ztrátou nebo zničením. Uvedené skutečnosti musí zaměstnanec prokázat. Zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti jednostranným prohlášením, že neodpovídá například za obsah kapes v odloženém šatstvu nebo dokonce za odložené věci na vymezeném místě. Jeho odpovědnost se však může omezit o zjištění, že škodu zavinil též poškozený zaměstnanec. Rozsah náhrady závisí na tom, zda škoda vznikla na věci, která se do zaměstnání obvykle nosí či nikoliv. Za věci, které se do zaměstnání obvykle nenosí, odpovídá zaměstnavatel do částky 10 000 Kč. Toto omezení však neplatí, jestliže zaměstnavatel převzal věc do zvláštní úschovy nebo byla škoda způsobena jiným zaměstnancem zaměstnavatele, kdy hradí škodu v plném rozsahu. Podle ustanovení § 226 ZP je zaměstnavatel povinen zajistit bezpečnou úschovnu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání. V praxi půjde nejčastěji o obvykle nošené věci do práce i šatstvo a obuv odkládané v šatně, hodinky, tašky, kabely a podobně, nikoliv však o obvyklé dopravní prostředky používané některými zaměstnanci do práce a zpět. Také v případě odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na odložených věcech zmocňuje zákoník práce vládu k možnosti zvýšit nařízením částku 10 000 Kč. Jestliže zaměstnanec neohlásil bez zbytečného odkladu zaměstnavateli vznik škody nejpozději do 15. dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl, jeho právo na náhradu škody zaniklo. Odpovědnost za škodu na odložených věcech upravují ustanovení § 267 a 268 zákoníku práce.

« zpět na seznam novinek a informací